Vladimír Godár – Majkomašmalon
Čo znamená dážď?
Majkomašmalon der regen?
Vosže luster mir cu heren?
Zajne trupens ojf di šojben
Kajkelen zich vi tribe trajren.
Čo znamená dážď?
Čo mi to vraví?
Kvapky tečú po oknách
ako keď niekto plače.
Un di štivel iz curisen,
Un es vert in gas a blote;
Bald vet ojch der vinter kumen,
Chob kajn vareme kapote.
Topánky mám už zničené
a ulice sú mokré a blatisté;
Nemám zimník
čo by ma zahrial pri štúdiu.
Majkomašmalon dos lichtl?
Vosže lust er mir cu heren?
Skapet un es trift ir čajlev,
Un svet bald fin ir ništ veren.
Čo znamená sviečka?
Čo mi to vraví?
Loj sa topí, kvapká,
o chvíľu z nej nič nezostane.
Azoj cank ich do in klejzel,
Vi a lichtl, švach un tinkel,
Biz ich vel azoj mir ojsgejn
in der štil in mizrach vinkel.
A tak drolím modlitbu
ako dohárajúca sviečka
pokým sám nezhasnem
a pokorne neumriem
pod Východným múrom.
Vladimír Godár – Magnificat (LK1, 46-55, slovenský preklad z Kamaldulskej biblie, polovica 18. storočia)
Velebi duša ma Pána:
I zradoval se duch múj
v Bohu Spasitelu mém.
Nebo vyhlédel na pokoru děvki svéj:
neb hle z tohoto mňa
blahoslavení povidat budú
všecky národy.
Nebo mi učinil veliké věci,
tén, ktery mocny jest:
a svaté méno jeho.
od pokoleňá až do pokoleňá,
tým, který se ho bojá.
Učinil moc v ramenu svém,
rozptylil pyšných
v mysli srdca svého.
Zhodil mocnych z stolici,
a povyšil pokórnych.
Lačných nakrmil z dobrýma věcmi:
a bohatych rozpúdil prázdných.
Prijal Izraéla, služebnika svého,
rozpomenul sa na Milosrdénstvi své.
Jako mlúvil k otcom našim
a k Abrahámovi, a semenu jeho na věky.
Vladimír Godár – Uspávanky
Hojda, hojda
Hojda, hojda, hojda,
spadla mačka z pojda,
a kocur z kozuba,
už Janičko buva.
Ha, ha, hajuśki,
ňit doma mamuški,
pošla na maľini,
padla do doľini.
Ha, ha, hajdana,
zedli vlci barana
a ovecki psi, psi,
naj Marinda spi, spi.
Hajaj, belaj
Hajaj, belaj, kolišu ce,
a jak uśneš, ochabu ce,
prikryju ce s perinočku,
sama pujdu dolinočku.
Ľuľaj, ľuľaj, dzecko mojo,
na cintiru mesco tvojo,
na cintiru na hrunočku,
tam ci kopia dolinočku.
Beliže mi, beli
Beliže mi, beli,
môj anjelik biely,
že mi neuleciš
do tej čiernej zemi.
Usniže mi, usni,
velky mi narastni,
veliky jak i ja,
biely jak ľalija.
Usniže mi, usni
Usniže mi, usni,
aspoň jeden sníček,
príde ťa kolísať
z neba anjelíček.
Usniže mi, usni,
puojdeš ráno z husmi,
puojdeš huski pasti
po zelenej chrasti.
Bolí ma hlavička,
srdce polovička,
pre teba, Janíčok,
sivá holubička.
Vladimír Godár – Ecce puer (James Joyce)
Hľa, dieťa
Of the dark past
A child is born;
With joy and grief
My heart is torn.
Z temnoty dávnej
rodí sa dieťa,
radosť i smútok
srdce mi zmieta.
Calm in his cradle
The living lies.
May love and mercy
Unclose his eyes.
V chladnej kolíske
buvinká malý,
nech večná láska
v očiach mu žiari.
Young life is breathed
On the glass;
The world that was not
Comes to pass.
Sladučký výdych,
na skielku rosa
čo ešte nebolo,
to stane sa.
A child is sleeping:
An old man gone.
O, father forsaken,
Forgive your son!
Starec odchádza,
dieťatko sníva.
Otče, z tej samoty
zbav viny syna!
preklad: Katarína Godárová
Vladimír Godár – Dormi Jesu
Spinkaj, Ježiško
Dormi Jesu, mater ridet,
Quae tam dulcem somnum videt,
Dormi Jesu, blandule!
Spinkaj, Ježiško, mamka sa teší,
keď tvoj sladký spánok streží,
Spinkaj, Ježiško ľúbezný.
Si non dormis, Mater plorat,
Inter fila cantans orat;
Blande, veni, somnule.
Keď nespinkáš, plač ju schváti,
nite súka, pieseň tká ti,
prosí sníčok lahodný.
preklad: Katarína Godárová
Vladimír Godár – Stála Matka
(Utrpnost křesťana s rodičkou boží pod křížem)
Stála matka litující
u dřeva kříže, plačící,
když na něm pněl Kristus Pán.
Jejížto srdce žalostné
zarmoucené a bolestné
prorazil meč z obou stran.
Ó, jak smutná a žalostná
byla ta máti milostná
pro syna jedinkého!
Jenž kvílila a želela,
vše trnoucí, když viděla
ty mouky Syna svého.
Kdo by neměl zaplakati,
vida matku Páně státi
tím hořem obklíčenou!
Kdo by neměl litovati,
kdyby chtěl považovati
máteř s synem ssouženou!
Pro hříchy svého národu
viděla ho nésti škodu
a biči zmrskaného.
Viděla syna milého
při smrti opuštěného,
když pustil ducha svého.
Ej, mátě, studně milosti,
Propůjč mi nětco žalosti,
Ať se s tebou rozkvílím!
Čiň, ať se mi srdce rozžne
v lásce Kristoví pobožně:
ať se mu tak zalíbím!
Svatá máti, rač popříti,
bych moh mé srdce raniti
ranami Syna tvého,
jenž ráčil pro mne trpěti
a tak těžce raněn býti,
rozděl mne z strasti jeho!
Popřej mi s tebou plakati
a Krista vždy litovati,
dokud v těle zůstávám,
vedle kříže s tebou státi
a v tvé žalosti trvati,
za to tě věrně žádám!
Panno, jenž jsi nejjasnější,
již mi nebývej trpčejší,
dejž mi s tebou želeti!
Dejž, ať mohu smrt Kristova
nésti a ten los křížova
a na rány pomněti!
Jeho ranami mně ukoj
a tím svatým křížem upoj,
pro lásku syna tvého
tak roznícen a rozpálen,
abych byl skrz tě obhájen
v hodinu dne soudného!
Rač mne křížem ostříhati,
smrti Krista odívati
a chovati v milosti!
Když zde v světě tělo zhyne
a duše se z něho vyhne,
aby šla do radosti.
(Růže, kterouž smrt zavřela. Výbor z české poezie barokní doby. Zdeňka Tichá ed., Odeon Praha 1970, s. 94-96.)
Vladimír Godár – Regina coeli laetare
Raduj sa, kráľovná nebies
Regina coeli, lætare, alleluia,
Quia quem meruisti portare, alleluia,
Resurrexit, sicut dixit, alleluia.
Ora pro nobis Deum, alleluia.
Raduj sa, kráľovná nebies, aleluja,
bo ten, ktorého si mohla nosiť, aleluja,
povstal z mŕtvych, ako riekol, aleluja.
Pros za nás Boha, aleluja.
